Kraniosakrání osteopatie

Kraniosakrální terapie je společným procesem, při němž je klient respektován a jeho hlasu je nasloucháno. Nedílnou součástí terapie je možnost sdílení klientových témat, tedy čehokoli, o čem má klient potřebu hovořit, ať už se to týká jeho obtíží nebo pocitů, o které by se chtěl podělit.
Následné vyšetření a ošetření se provádí v šatech, obvykle v leže na lehátku. Jedním ze zásadních aspektů je pohodlí klienta; čím více se klient uvolní, tím lépe se s jeho systémem pracuje. Proto je samozřejmostí možnost přikrytí, podložení nohou či hlavy a podobně.
Dalším zásadním aspektem při kraniosakrální terapii je respektování hranic klienta, bez ohledu na to, jak neobvykle může toto klientovo vymezení hranic znít. Součástí kraniosakrální terapie je mimo jiné vytvoření bezpečného prostoru bez soudu a posuzování. Zmíněnými hranicemi může být například vzdálenost terapeuta, strana ze které terapeut ke klientovi přistupuje, omezení místa kontaktu, intenzita tlaku a podobně.
V kraniosakrální osteopatii se například používá vyšetření přikládáním rukou na takzvané poslechové stanice kraniosakrálního rytmu. Terapeut naslouchá přikládáním rukou, čemuž obvykle následuje ošetření prostřednictvím jemných korekčních pohybů na kostech, fasciích či jiných tkáních. Místy kontaktu jsou obvykle kotníky, kolena, pánevní lopaty, spodní strana žeber, ramena a hlava. Často se pracuje také s křížovou kostí.

Po absolvování ošetření je vhodné dodržovat klidový režim - odpočívat, pít dostatečné množství tekutin, fyzicky se šetřit (zejména ošetřená místa), vyvarovat se stresu, konzumovat spíše lehkou stravu a nezatěžovat tělo alkoholem či jinými látkami, které je pro něj obtížné zpracovat či vyloučit. Důvodem je fakt, že systém potřebuje energii na to, aby s ošetřenými místy pracoval a aby provedené změny udržel. Pokud nemá dostatek energie, může se stát, že se vrátí ke starým vzorcům. Ze stejného důvodu není vhodné krátce po ošetření kraniosakrální terapií absolvovat jakékoli další ošetření, ať už se jedná o kraniosakrální terapii nebo nějaký druh masáže. Tento klidový režim je vhodný držet alespoň po dobu tří dnů, což je také minimální odstup mezi ošetřeními kraniosakrální terapií.
Po ošetření kraniosakrální terapií může dojít k dočasnému zhoršení obtíží a pobolívání na místě ošetření nebo na dalších místech, která s místem ošetření nějakým způsobem souvisí. Tyto obtíže obvykle znamenají, že v místě ošetření došlo k rozpohybování struktur, že systém v těchto místech pracuje a že dochází k zaintegrování nově zavedených vzorců.