Kraniosakrání osteopatie

Lidské tělo je velice přizpůsobivé, dá se vycvičit v různých oblastech a to jak fyzických tak duševních. Vycvičit se dají i jeho smysly - dirigent má vycvičený sluch a degustátor chuť, přičemž oba zmínění dokáží v příslušném vjemu rozpoznat a vyhodnotit jemné niance, které netrénovaný jedinec jen stěží zaznamená.
Stejně, jako se dá vycvičit sluch nebo chuť, lze vycvičit hmat. Ruce lze naučit vnímat drobné pohyby, které v běžném životě vnímat nepotřebujeme, a mozek lze v klidovém stavu přepnout do režimu, ve kterém je schopen tyto drobné pohyby zaznamenávat a vyhodnocovat.
Rukou přiloženou na tělo je tedy možné vnímat jemné pohyby tělesných struktur a sledovat pohyb kostí, fasciální tahy či potenci proudění tekutin.

Kraniosakrální osteopatie je celostní metoda založená na naslouchání klientovi, jak verbálně, tak za pomoci palpace (jinými slovy naslouchání pohybům a rytmům v těle skrze své ruce), a následování či jemné podpoře napalpovaných pohybů. Puls, dech či peristaltika střev nejsou ani zdaleka jediné hmatné procesy v těle, dalším z nich je takzvaný kraniální rytmický impuls.

Kraniální rytmický impuls je neustále se opakující pohyb, nejzřetelněji hmatný na lebce a v menší míře kdekoli na těle. Souvisí s tvorbou a distribucí mozkomíšního moku, nárůstem a poklesem tlaku v souvislosti s jeho přibýváním a ubýváním, a pohybem přilehlých struktur, zejména pak mozkových plen a lebečních kostí. Projevy kraniálního rytmického impulsu jsou zřetelně odlišné od všech fyziologických pohybů souvisejících s dýcháním a stejně tak jsou odlišné od kardiovaskulární aktivity. Lidská ruka, která je velice jemným diagnostickým nástrojem, schopným zachytit pohyb o rozsahu v řádu mikrometrů, dokáže kraniální rytmický impuls zachytit a vyhodnocovat. Tento impuls přichází cyklicky, vyvolává pohyb v určitém směru a rozsahu a výchylky ve frekvenci, intenzitě, souměrnosti nebo rozkmitu tohoto pohybu mohou mimo jiné přispět k nalezení místa, které je primární příčinou obtíží klienta.
Protože tento impuls vyvolává rytmický pohyb mozkomíšního moku mezi lebkou a křížovou kostí, říká se tomuto jevu také kraniosakrální rytmus.

Jedna z metod, která kraniosakrální rytmus využívá, se nazývá kraniosakrální osteopatie. Kraniosakrální osteopatie spadá do kategorie jemných rehabilitačních technik. Zabývá se drobným pohybem kostí vyvolaným kraniálním rytmickým impulsem a jeho vlivem na okolní tkáně. Nestandardní vzorce pohybu kostí často uvádějí okolní tkáně do napětí, které se pak přenáší na vzdálená a zdánlivě nesouvisející místa. Příčinou vychýlení či oslabení těchto pohybů můžou být například úrazy, mírné deformování lebky vzniknuvší při porodu či infekce, které mohou způsobit napětí v oblasti mozkových plen a tím pozměnit vzorec pohybu kostí lebky. Tyto změny se později mohou projevit na místech zcela jiných, než kde je příčina. Terapeut při této metodě provádí velmi jemné pohyby, které klient často ani nezaznamená.

Kraniosakrální rytmus není jediný fyziologický pohyb, se kterým se při sezeních postavených na kraniosakrálním konceptu pracuje. Ve vnímání lze jít ještě hlouběji a pohyby lze vnímat i na dalších úrovních. Metoda, která pracuje na těchto hlubších úrovních, se jmenuje kraniosakrální biodynamika.

Metody pracující s výše popsaným kraniosakrálním konceptem obecně respektují systém lidského těla a podporují procesy v něm; nikdy se nestaví proti němu a nesnaží se ho upravovat podle daných šablon, prostě mu pomáhají v tom, co právě potřebuje. Nejedná se tedy o léčení v pravém smyslu slova, ale o podporu tělesného systému jako takového, kdy mu je osoba praktikanta skrze přiložené ruce oporou.